Vše, co v životě potkáš, Ti může být cestou (z filmu Samsára)
Život je cesta a cesta je cíl. Jen dosáhneme jednoho, už táhne nás to za dalším.
Život se jako řeka se vine přes kopce, hory, údolí a ani chvíle nepomine, kdy proud ten silou buvolí a někdy waltzem ranních dešťů a jindy kvapem valčíků korytem svým se dravě žene... lodí a člunů, parníků, nedbaje, přes balvany i přes bodláčí, pak znavená se zívaje širokou strouhou líně vláčí, svůj vnitřní svět tak skrývaje,
a když se nikdo neotáčí, obdivujíce její šat, pak proudy svoje spěšně stáčí,
a jak by hrozil jejím vlnám kat, do hlubin závratných se sama vrhá,
překonávajíc vlastní strach, aby pak vesele si zpívaje,
a v horských stružkách skotačíce,
poté co překročila smrti práh,
všem pocestným, drsnému světu,
svůj křišťálově lesklý háv, nastavujíce hrdě. K čemu však?
Nakonec v ústí oceánů, před branou neznámého světa
prohlédne přec a pozná pravdu pravd,
když kapky svoje odevzdaje,
s otázkou na rtech k nebi pohlédne,
tu poselství tak jasné obavy prázdné odejme,
a v jejím nitru mír tak zavládne, protože
jednoduchou pravdu pozná
nakonec všichni jedno jsme...