Co s ní?
16. 11. 2008
Přemýšlím, tápu, jsem ztracená a zoufalá. Když přijde smutek a není se kam schovat, zkoušela jsem hrát na kytaru, běhat, číst, psát... nic nepomohlo. Jízda na kole, vaření a úklid částečně. Společnost někoho blízkého, kdo se Vás nebude ptát, co Vám je, ale když mu řeknete, že Vám není dobře, on zůstane svůj. Neadaptuje se na Vaši náladu. Bude na Vás hodnej a vytáhne vás ven na čerstvý vzduch. A ještě líp přijde s nějakým užitečným plánem uprostřed prázdného, šedivého dne...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář